Metabolický syndrom
V současném uspěchaném světě, kdy se lidé málo pohybují a hodně konzumují, stoupá společný výskyt cukrovky 2. typu, vysokého tlaku a zvýšené hladiny tuků v krvi, ruku v ruce s obezitou.Tato čtveřice onemocnění je od 80. let jmenována jako metabolický syndrom X či Reavenův syndrom (syndrom inzulínové rezistence).Metabolický syndrom je onemocnění s velkým výskytem, v naší populaci může postihovat až 60 % lidí. Obecně se dá říci, že čím je jedinec starší, tím spíše se u něj složky metabolického syndromu objeví.Při jeho vzniku se uvažuje o genetické podmíněnosti, podstatnou roli ovšem hrají i vlivy prostředí jako nedostatek pohybu, kouření či nadměrná výživa. Při zmínce o nadváze je jistě zajímavé zjištění, že děti s malou porodní hmotností jsou překvapivě ve vyšším věku ohroženy výskytem cukrovky 2. typu a dalšími složkami metabolického syndromu.Společným jmenovatelem složek Reavenova syndromu je inzulínová rezistence.Její častý výskyt je zřejmě opět geneticky podmíněn, jedná se o tzv. „thrifty“ genotyp. Je to historický pozůstatek šetřícího metabolismu z dob dávno minulých, kdy si tělo z obavy z častého nedostatku živin nastavilo úsporný režim a ten se časem zafixoval do genetické výbavy jedince. Jednoduše řečeno, tělo funguje při bazální potřebě živin a má zakódovanou vysokou efektivitu ukládání energie z dodané potravy. No a lidé, kteří si v sobě nesou šetřící gen a neumějí zregulovat pohyb a příjem energie, jsou budoucí „klienti“ metabolického syndromu.
Co vůbec znamená inzulínorezistence?Hlavní funkce inzulínu je umožnit vstup glukózy do buněk a tím dodat energii k jejich základním metabolickým dějům. Tkáně jsou necitlivé vůči účinku inzulínu, glukóza omezeně proniká do buněk a hromadí se v krvi. Slinivka je zvýšenou hladinou glukózy nucena k další produkci inzulínu a v tukové tkáni se méně štěpí tuky, a to máme již krůček k nadváze a posléze obezitě.
Proč je metabolický syndrom tak nebezpečný?Bohužel je totiž také spojen s poruchami srážlivosti krve, ve smyslu zvýšené tvorby krevních sraženin, zvýšenou hladinou kyseliny močové, častějším výskytem žlučníkových kamenů, dušností a syndromem spánkové apnoe (noční dechové pauzy až několik sekund). Stoupá riziko vzniku ischemické choroby srdeční, infarktu a mozkové příhody. Alarmující je i zjištění nárůstu rizika vzniku nádoru prsu a dělohy u žen, bývá popisována snížená plodnost. U mužů je častěji zachycen nádor tlustého střeva a konečníku, i prostaty. Dále je metabolický syndrom provázen změnami nálady, sklonem k depresím. I u diabetiků 1. typu (kdy dochází k vyhasínání sekrece inzulínu až k jejímu zániku) lze také překvapivě najít poruchu působení inzulínu. Rezistence je tím vyšší, čím je horší kompenzace.Z výše uvedeného vyplývá, že syndrom inzulínové rezistence je nejen skupinapojmů, ale zásadní problém.
Jak z něho ven?Zásadní je prevence vzniku. Pokud se objeví jedna složka, věstí to i brzký výskyt další. Jako první vlaštovka je obezita. Ta vzniká častěji u žen a u osob žijících ve špatných životních podmínkách.Dalším rizikovým faktorem je příjem alkoholu jako energeticky náročného nápoje.Dále kouření s omezenou fyzickou aktivitou a špatné dietní návyky s nadměrným příjmem tuku.Naprosto zásadní v prevenci vzniku či léčbě již stávajícího onemocnění je redukce hmotnosti, fyzická aktivita a dietní opatření.Pravidelná strava s optimálním rozložením živin (60 % sacharidů, 25 % tuků a 15 % bílkovin), dostatek vitamínů a stopových prvků, omezení soli s dostatkem tekutin a vlákniny ruku v ruce s pohybemvede k žádoucímu poklesu hmotnosti.
Současná léčba hypertenze, diabetu a zvýšené hladiny cholesterolu je krok k vymanění se z osidel číhajících komplikací a následků syndromu inzulínové rezistence.
